Jdi na obsah Jdi na menu
 


45. vlastivědný zájezd

21. 10. 2018

Ten čas tak neskutečně utíká. Zdá se, jako kdyby to bylo dnes, když jsme s paní učitelkou Vrchlavskou před dvacetitřemi lety vyjížděli na vlastivědný zájezd s pořadovým číslem jedna. Ani ve snu by nás tehdy nenapadlo, že vlasťáky budou mít takovou „životaschopnost“. Doufejme, že nám ten elán ještě nějakou dobu vydrží! Jde jen o to, aby děti z naší i kaznějovské školy měly stále zájem poznávat krajiny a památky ve svém okolí a dozvídat se nové věci.

Na tento 45. vlasťák jsme odjížděli v sobotu 29.9., den po státním svátku zasvěcenému našemu patronu sv. Václavu. Autobus byl naprosto plně obsazen. Ani místečko nebylo volné. Naše cesta vedla opět do lázní. Lázní, které už byly odsouzeny k zániku, ale na poslední chvíli jsou za obrovských finančních obětí opět probouzeny k životu. Těmi lázněmi je obec Kyselka, rozložená podél břehů vodácky oblíbené řeky Ohře. Pospíchali jsme, protože už v deset hodin nás očekávali v Muzeu Mattoni v bývalé stáčírně minerálních vod. Muzeum v zrestaurované budově alpského stylu září novotou a vnitřek je moderně a interaktivně zařízen. Všem se zde líbilo a zvláště spokojeni byli ti, kteří pravidelně sledují seriál „Já Mattoni“. Od muzea jsme se vydali na krátkou procházku po už postupně obnovovaných lázeňských cestičkách. Navštívili jsme Ottův pramen, Mattoniho vodopád, pramen, který vytéká v tzv. sovích očí a vyhlídku na Ohři u kaple sv. Václava. Sám jsem byl překvapen, jak malebná krajina v okolí lázní je. A to nám už nezbyl čas na rozhlednu Bučina a Skalky skřítků.

V Kyselce jsme ještě zastavili na ochutnávku minerálního pramene Jindřich. To už nás však směrové ukazatele nasměrovali do Ostrova. Náš další cíl, kde jsme měli prožít celé odpoledne. Protože už byl nevyšší čas něco dobrého sníst, šli jsme rovnou na náměstí, kde je široko daleko vyhlášená cukrárna. Ty dobroty a vůně bych vám přál poznat. Provoz tam byl tak velký, že jsme se museli rozdělit. Polovina účastníků zájezdu šla „dobývat“ cukrárnu a druhá polovina šla na procházku po městě (infocentrum, vyhlídka na tzv. Pohledové zdi, bylinková zahrádka). Po půl hodině došlo na střídání. Ve čtrnáct hodin nás očekávala paní průvodkyně v nově otevřeném klášteře. Pod jejím vedením (vzala s sebou i dvě barokně oblečené loutky) jsme si prošli tři zrestaurované kaple, z nichž nejhezčí a nejzajímavější je ta prostřední, červeně natřená Einsiedelnská kaple s velmi zajímavou historií. Příjemný dojem z Ostrova podpořila i procházka zámeckým parkem (přechod po klenutém mostě přes potok Bystřici, letohrádek, Palác princů, nádherně zdobená vstupní brána do parku, květinové záhony atd.). Tento park prý byl v baroku tak výstavný, že se mu přezdívalo – osmý div světa. Závěr vlasťáku jsme věnovali dětskému hřišti u nemocnice, kde se všichni dostatečně „vyřádili“. A opravdu to stálo za hodinovou zastávku! Nejvíce se líbila obří skákací duchna a dětské provazové centrum. Tentokrát den utekl tak rychle, že jsme ani nepostřehli, že je třeba už myslet na zpáteční cestu. Zatímco si ještě někteří pročítali sumář veršů na téma „Když si prdne …..“ z minulého vlasťáku do Františkových Lázní, já s paní učitelkou Fišerovou už chystal, tentokrát obzvlášť bohatou, tak oblíbenou tombolu. Téměř každý si odnášel něco na památku. A co bylo hlavní výhrou? Když jsme se zajímali v Kyselce o podnikatele Heindricha (Jindřicha) Mattoniho, pak tou cenou zákonitě muselo být - celé balení kyselky Mattoni s jablečnou příchutí. A aby cenu výherce nemusel odnášet, tak bylo celé balení pojízdné – bylo přidělané na nosiči na kufry! Ten 45. vlasťák se i díky nádhernému počasí velmi vydařil. Ke spokojenosti nás dospělých přispělo i to, že děti při obou prohlídkách dostaly velkou pochvalu za vzorné chování.

Tak nashledanou na jaře - na čtyřicetšestce!

Zapsal J.Bican, 29.9. 2018

Fotografie zde  

45_vlastak.jpg