Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dvoudenní poznávací zájezd za sběr starého papíru

11. 9. 2017

Žáci naší školy se dočkali své zasloužené odměny! V loňském školním roce (2016/2017) ZŠ a MŠ Ludvíka Očenáška už po čtvrté za sebou vyhrála krajskou soutěž ve sběru starého papíru a plastových víček. A to výsledkem 28 390 kg (pro zajímavost – průměr na žáka školy byl 172 kg). I řidič autobusu na zájezdu byl překvapen ze závěrečného „sumáře“: Za čtrnáct ročníků byla ZŠ Dolní Bělá 9x první, 3x druhá a jen jednou třetí. Za tu dobu nákladní automobily sběrných surovin od školy odvezly neuvěřitelných 426 tun sběru. S diplomem za 1. místo souvisela i finanční odměna ve výši 5 500 Kč. Poznávací zájezd byl naplánován tak, aby se co nejméně narušila výuka v právě se rozbíhajícím novém školním roce. Přednostně dostali pochopitelně pozvánku ti, kteří přinesli sběru nejvíce. Poté, co se někteří z nich z různých důvodů omluvili, dostali šanci další v pořadí.

Na, v pořadí už šestý, dvoudenní poznávací zájezd za sběr jsme odjížděli ráno 8. září. Třiatřicet dětí se spacáky a velkými zavazadly nedočkavě postávalo na návsi v Dolní Bělé už od půl osmé. Byli to zástupci všech ročníků kromě prvňáků. Nejvíce bylo třeťáků (8), čtvrťáků (6) a páťáků (6). Kluků a holek bylo tak půl na půl. Je třeba předeslat, že jsme se za ty dva dny v dobrém slova smyslu „ani nezastavili“. V programu byly aktivity pro kluky i pro holky a každý si mohl najít to, o co se nejvíce zajímá.

V pátek byla první zastávkou farma Olšovka nedaleko Žinkov, kde její majitel vytvořil velmi zajímavou expozici sedmdesáti lidových krojů z celých západních Čech doplněnou i o perníkový model Žinkov, slaměný betlém, zemědělské nářadí, zámeckou garderobu z nedalekého Nepomuku, dřevěné hračky ze Skašova, chodskou keramiku atd. Zvenku budova farmy nevypadala „moc nóbl“, ale vnitřek všechny mile překvapil. Poté jsme se přesunuli do Plánice k Muzeu Františka Křižíka. Tady bylo naším úkolem nejenom dozvědět se co nejvíce informací o tomto konstruktérovi obloukové lampy, ale pokusit se o srovnání (a hledání rozdílů) s jeho současníkem Ludvíkem Očenáškem. Po zhlédnutí zajímavého filmu děti roztočily stroje a do přítmí rodného Křižíkova domku se rozsvítila oblouková lampa. Od průvodkyně všichni dostali obrovskou pochvalu za vzorné chování. Mně i paní učitelce Fišerové se to moc dobře poslouchalo! Po takové pochvale byl čas na odměnu. V Klatovech na náměstí jsme si dopřáli krátké občerstvení. A pak znovu „na cestu“. V pohádkově kouzelných Velharticích jsme se rozdělili. Ti mladší šli na prohlídku hradu, zatímco starší do Muzea šumavských minerálů. Po hodině došlo ke střídání. Ve Velharticích jsme se dozvěděli, kde je věž Putna, k čemu sloužil na hradě kamenný most, kde byly uschovány korunovační klenoty, kdo byl Bušek z Velhartic, jaké nerosty se dají objevit na Šumavě, kde se těžilo zlato, kde stříbro, jak světélkuje uranová ruda, co jsou to šumavské páteříky. Manželka majitele muzea nám předvedla, jak se dělají skleněné korálky a někteří si korálek i vlastnoručně vyrobili a vyzdobili. Poslední poznávací zastávkou tohoto dne byla rozhledna na Svatoboru. Z výšky jsme viděli město Sušici, hrad Kašperk i kapli Anděla Strážce nad Sušicí, náš budoucí první sobotní cíl. To už bylo poznávání až až, a tak jsme sjeli do města k dětskému hřišti na ostrově Santos. Měli jste vidět, s jakou chutí se všichni doslova vrhli na jednotlivé atrakce. Děti vyzkoušely lezeckou stěnu, provazovou pyramidu, pak už nedočkavě přebíhaly na klouzačku, prolézačku, kývačku atd. atd. Byl to prostě dětský ráj! Po tak krásně prožitém dnu si každý dle své chuti dopřál teplou pizzu. V půl osmé už na nás čekal školník ZŠ Sušice, Lerchova ulice pan Koutenka, který nám otevřel dveře zdejší školy. Ta se měla stát naším nočním útočištěm. Měli jsme k dispozici dvě tělocvičny – jednu na hry a druhou na spaní. Nelze se ani divit, že po tak náročném dni všichni brzo usnuli.

V sobotu ráno šlo vše „ráz na ráz“ – budíček, hygiena, snídaně, balení. Za tři čtvrtě hodiny od probuzení jsme se už loučili s panem školníkem a vyjížděli za dalšími cíli. Tím prvním byl výstup od nábřeží u Otavy podél křížové cesty ke kapli Anděla Strážce. Na vrcholku všichni pod vedením paní učitelky Fišerové provedli „ranní pozdrav Slunci“, a to se nám pak odvděčilo tím, že na nás celou sobotu shlíželo svou vlídnou tváří. Po cestě na Modravu jsme krátce zastavili u venkovní Geologické expozice na Rokytě. Někdo obdivoval výbrusy šumavských hornin, zatímco jiní se šli podívat na výstavu o staré Šumavě v informačním centru a koupit si turistické známky. Pak už autobus uháněl kolem kamenitého koryta Vydry k Modravě, kde nás v deset hodin očekávali v Muzeu Dřevák. A opět jsme se dělili. Mladší šli do herny, kde stavěli hrady z dřevěných kostek a houpali se. Ti starší zatím zkoumali, co je to zač, ta obyčejná věc, které se říká „dřevo“ (druhy, porovnávání hmotnosti, rezonanční dřevo, zkoumání mikroskopem, hlavolamy, roztáčení „čintorýn“, dřevěné hračky atd.). Po čase došlo ke střídání. To byste se divili, jak si ti starší s kostkami krásně vyhráli! A nebyl snad nikdo z nás, kdo by si nějakou drobnost ze dřeva neodnášel na památku, ať pro sebe, sourozence nebo pro své rodiče. Poté došlo na atrakci, na kterou se všichni moc a moc těšili – Vlčí výběh v Srní. Po lávkách jsme prošli až na konec výběhu a s radostí konstatovali, že jsme měli velké štěstí, protože ten vlk, kterého jsme zahlédli - byl prostě náádherný. To jsme ještě netušili, že na zpáteční cestě uvidíme ne jednoho, ale pět šest dalších jedinců. A opět velká pochvala! Dospělí návštěvníci byli velmi mile překvapeni, jak se naše početná výprava tiše chovala. Děti chodili „jako myšky“ a i ti největší „raubíři“ při hovoru jen šeptali. Co by to bylo za návštěvu Sušicka, kdybychom se neprošli podél divoce hučící Vydry. A protože slunce stále příjemně hřálo, není se ani co divit, že jsme uskutečnili na závěr tří kilometrovou procházku okolo této divoké říčky od Klostermannovy lávky až na Antýgl. To však byl už čas k návratu. Zbývalo nakoupit pití a něco pojíst na Čeňkově pile a odstartovat domů. Nechce se ani věřit, že po tolika zážitcích jsme už v 17,05 hod. vystupovali v Dolní Bělé, kde nás netrpělivě očekávali rodiče.

Co říci na závěr? Podle mého názoru to byl jeden z nejhezčích dvoudenních poznávacích zájezdů za sběr. Každého jistě něco zaujalo – kroje, Křižík, cukrárna, hrad, nerosty, rozhledna, dětské hřiště, pizza, přespání s kamarády, pozdrav Slunci, Dřevák, vlci, krajina podél Vydry. A to vše za prachobyčejný starý odpadový papír!                             
 

Zapsal J.Bican, 9.9. 2017

Ps.: Nový ročník už začal. STOP. Přihláška odeslána. STOP. Termíny odvozu sběru do týdne. STOP.

Fotografie:https://drive.google.com/drive/folders/0BxMKKhaAFPa-S2x4Y19DQWF2WEE

susice_2017.jpg